Poslední slunečný páteční den v září naše škola využila k prohlídce vypálené usedlosti Vařákovy paseky v obci Lačnov.
Akce to byla naprosto spontánní vycházející z předpovědi krásného počasí a návštěvy pietního místa památníku Březina, kterou jsme měli v plánu navštívit již první týden školního roku a zároveň si prohlédnout nově zrekonstruovanou usedlost Vařákovy paseky.
Ze školy jsme hromadně vyrazili krátce po 8 hodině a svižnou chůzí jsme šli po silnici směr Lačnov. První zastávka byla u Památníku nacistickým obětem Březina, kde žáci zapálili svíčku a minutou ticha uctili památku. Pak už rychlý přesun směr Lačnov. Lačnov je poměrně dlouhá vesnice, a tak cedule začátku obce neznamenala náš cíl, ale pouze větší část naší trasy, kterou jsme doposud urazili. Na některých žácích již byla evidentní únava a jediné co si přáli, bylo být už na místě, a tak větu: „Kdy už tam budeme?“ jsme my učitelé slyšeli velmi často. Následoval menší stoupák, a pak už opravdu kýžený cíl, kterým byla prohlídka „Vařákových pasek“ – vědecké rekonstrukce vypálené usedlosti s expozicí. Po předchozí domluvě jsme si zakoupili vstupenky a šli na prohlídku expozice, usedlosti a celého areálu s odborným výkladem. Žáci naslouchali se zaujetím a zároveň s hrůzou nad krutostmi války. Po vyslechnutí výkladu a prohlídce celého areálu přišel na řadu táborák. Společně se nasbíralo dříví a místní myslivci nám poskytli zázemí na své myslivecké chatě. Po poměrně namáhavém pochodu všem vyhládlo a tak se už všichni na opékání špekáčků těšili. Po odpočinku a naplnění žaludků byl čas na návrat. Část žáků a doprovodu byla postupně odvezena naším služebním autem a menší část se vydala na cestu zpět. Avšak nazpět se už nešlo po silnici, ale cestou po které chodil i významný smolinský rodák Josef Valčík. A to přes horu a louky, podél potoka, kolem pozůstatků z Orlova mlýna.
Myslíme si, že dnešní den se vydařil a až na pár odřených nohou si ho všichni moc užili.
