Senza snění se SENse dotek aneb: „Teto, víš, že dnes má svátek Felix?“
Když jsme před časem domlouvali návštěvu paní Jany Kubečkové ze Zlína v našem Dětském domově ve Smolině, ani jsme netušili, jakou odezvu bude mít její nabídka mezi našimi dětmi. Jedná se o to, že děti si za asistence dospělého dotvářejí látkové panenky, medvídky, zajíce, kočky a ovečky tím, že je naplní, vloží do nich vonný polštářek a srdíčko, potom svoji figurku změří, zváží, obléknou a vypíší jí rodný list.
Jak nám napsala paní Kubečková: „Jedinou podmínkou pro získání hračky je vytvoření obrázku nebo napsání příběhu souvisejícího s vybranou postavičkou.“
Jsem velmi ráda, že realita nakonec předčila veškerá naše očekávání. Děti se v improvizované „výrobně hraček“ střídaly, každému se vždy plně věnovala jedna dospělá osoba a během odpoledne tak vznikla celá řada úžasných hraček, které děti přijaly s velkým nadšením. A tak například i ten největší rošťák v našem Dětském domově usíná každý večer v objetí se svou ovečkou Pampeliškou a zaječice Anetka zase dodává klid a jistotu při usínání jedné z našich dívenek. Myslím však, že nejlépe o celé této vydařené akci vypovídá následující příhoda: Před několika dny za mnou přišel chlapec a říká: „Teto, víš, že dnes má svátek Felix?“ Okamžitě jsem zbystřila – jaký Felix, nikoho s takovým jménem u nás ve Smolině přece nemáme – a podívala jsem se tázavě na chlapce. Ten se však jen lehce usmál a řekl: „ No MŮJ Felix.“ Rázem mi všechno došlo – to je přece ten látkový kocour od paní Kubečkové – a oba jsme se tomu zasmáli. Já jsem si však znovu uvědomila, jaký význam mají pro naše děti chvíle prožité s lidmi, kteří za nimi přicházejí se srdcem na dlani, věnují jim svůj čas, alespoň na několik desítek minut žijí jenom pro ně a nežádají za svoji práci prakticky nic. Důkazem toho, že tato tvrzení mají svou platnost, je to, že od okamžiku „zrodu“ látkových kamarádů našich dětí do oné památné věty o Felixovi uběhlo více než pět dlouhých měsíců a přesto na ně naše děti nijak nezapomněly. Naopak – v drtivé většině případů se panenky, medvídci, ovečky a další postavičky staly mlčenlivými důvěrníky a spolubydlícími našich dětí.
Za Dětský domov ve Smolině Sáblíková Eva, vychovatelka
